Tak jsme se Syslou během předchozích 14 dnů pochopily, proč se New
Yorku říká město, které nikdy nespí (neplést s městem hříchu, které se
nachází na západním pobřeží :). Nenaspaly jsme toho totiž příliš
ani my, napůl kvůli pracovním povinnostem (ano, přes veškeré skandály a
běžné mínění veřejnosti některé stážistky opravdu pracují), napůl kvůli
objevování denního i nočního života velkoměsta...a tím toho ani moc
nenapsaly.
Nicméně ve zkratce: máme se dobře a až na
stýskání po našich protějšcích, rodinkách, kamarádech a lehkému
spánkovému deficitu nijak netrpíme :)
Abychom aspoň částečně zalepily díru v našem psaní, přinášíme několik postřehů z místního života:
- Všichni tu mají obrovská kulatá auta a s čímkoli menším, než je sedmičkový bavorák, vy vás nejspíš poslali na dětské hřiště.
- Nejčastější barvou na silnicích ve městě je žlutá - taxíky se to tu opravdu jenom hemží.
- Semafory pro chodce zda nefungují jako v Montrealu, kde je nutné čekat na zelenou za každou cenu. Naopak, i červená leckdy není vnímaná jako pokyn k zastavení ale chodci naopak s radostí vyhledávají challenge mezi nimi a troubícími/nadávajícími taxikáři, kteří kvůli nim musí brzdit.
- MHD funguje bez problémů, nicméně například takové stanice metra jsou brutálně přehřáté a vagony naopak klimatizované na teplotu severního pólu. Proto chce-li člověk přežít bez rýmy, nejvhodnější kombinací oblečení se zdá letní oděv do stanice a péřovka do vagónu.
- Na klimatizaci si potrpí i v OSN, kam chodíme zastupovat Misi ČR na různá jednání. Například takové Radě bezpečnosti se dá v klidu přezdívat mrazák a obdivuju zástupce afrických zemí, kteří se po budově nepohybují v lyžařských kombinézách.
- Všude se tu dá velmi dobře sehnat hrozně dobré jídlo (ať už v pouličních stáncích, tak i v malých obědových bistrech, hospodách a samozřejmě i restauracích). My se zatím úspěšně vyhýbáme všem profláklým řetězcům s rychlým občerstvením, zato jsme už ochutnaly skvělou (a poměrně autentickou) čínskou, japonskou, thaiskou, indickou, italskou, mexickou, americkou a pro porovnání i českou kuchyni.
- Člověk by si mohl myslet, že národ nejčastěji zobrazovaný s kelímkem kávy v ruce ji bude umět připravit fakt dobře. Bohužel tomu tak není. Nevím, co tu komu kdy mléko provedlo, ale na 99% se ho všichni "baristé" snaží zničit nejlépe několikanásobným převařením, než vám ho nalejou do jinak obstojné kávy. Jediným rozumným řešením je objednat si černou kávu a na stolečcích s cukrem, míchátky atd. si ji nějak rozumně dolít vlažným mlékem, které je ve většině větších kaváren k dispozici. Sice tak přijdete o požitek z ranního pohodového cappuccina, ale káva pak má i docela chuť a dá se pít i dřív než hodinu po jejím zakoupení.
- K tématu potravin patří i odvrácená strana - záchody v USA mají dle mě geniální způsob odtoku vody, kdy se vám tam "neroluje" jako u nás, ale dělá pravotočivý vír, který se jednoduše celý vsákne a až pak doplní na hladinu o něco vyšší, než na jakou jsme v Evropě zvyklí. Kdo nezažil americký záchodový vír, nemůže pochopit díl Simpsonových z Austrálie (taky mi to došlo až teď :))
- Lidé jsou tu vesměs milí (alespoň ti, se kterými jsme se tu zatím potkaly), ale zase nečekejte, že se na vás bude každý na potkání vesele zubit (jak je tomu prý ve zbytku USA). I když také záleží na situaci - se spolustážistkou Verčou jsme se včera byly v místním outletu podívat po botách na podpatku (bez kterých vás, jste-li žena, leckde nepustí do lepších nebo rooftop klubů s výhledem na celé město, kam jsme se chtěly jít podívat) a tam nám kolemjdoucí chválili výběr, hodnotili pohodlnost a celkově nás vtahovali do konverzace o stylu jejich a našich nákupů :)
- Také jsem si musela chvíli zvykat, že když kdekoli v obchodě (bistru, kavárně...) personál k pozdravu automaticky připojuje "how are you", rozhodně nečeká, že se dozví, jak se mám a je značně vykolejený, když mu na to odpovím (byť v pozitivním tónu) a ještě kontruju. Takže teď už jen pozdravím a dál se usmívám a všichni jsou spokojení, že odvedli svůj díl práce.
- Když už jsme zabrousily do toho nočního života - co jsme stihly vypozorovat, mají tu v běžných podnicích prapříšerný hudební vkus (no, dobře, ostatní se většinou baví, ale pokud už hraje jedna písnička znící jako ze šmoulího CD poosmé za sebou, začínám mít tendence to buď přepít nebo utéct). Naštěstí jsme hned první týden objevili příjemnou irskou hospůdku kousek od našeho ubytování, kde hraje většinou příjemná rocková hudba a moje uši si tak můžou u cideru (nebo místní pivní limonády, kterou mylně označují za pivo) trochu odpočinout od šmoulích tucáren.
- Nevím jak v jiných částech New Yorku, ale přímo na Manhattanu je hrozně populární běhání - běhá tu úplně každý, bez rozdílu pohlaví, věku, barvy kůže nebo vyznání (zrovna dnes jsme narazily na běžce s jarmulkou). Díky poloze našeho ubytování hned od Central Parku jsme se Syslou taky začaly běhat a je to prima záležitost jak na ranní probuzení (případně detoxikaci po bujařejším objevování nočních zajímavostí města), tak snad i na udržení alespoň snesitelné hmotnosti, která by se zde vzhledem k snadnému přístupu k výbornému (byť poměrně drahému) jídlu udržovala těžko.
Fotky nejen z večerní zábavy, běhání, ale i z našich výletů v nejbližší době protřídíme a společně s doprovodným textem vyvěsíme na blog (snad) během několika příštích dní :) Zatím dobrou noc!
