Třetí cestovací den byl pro Syslu i pro mě poměrně náročný - ráno jsme brzy vstávaly, abychom stihly naplánovanou schůzku mojí katedry Biblioekonomie a informačních studií.
Probuzení proběhlo...asi tak, jako když toho za poslední dny moc nenaspíte a ještě ke všemu jste posunutí o šest hodin zpět. Ale nakonec se vše povedlo, Karin (mladší sestra mojí hostitelky (hm, to zní jako z vetřelce, ale co už) nám udělala super snídani a doprovodila nás k metru. Cestou na metro, podotýkám, že v normálně civilizovaném městě (ano, i když tu mluví francouzsky) jsme potkaly asi třicet velkých šedých veverek a tchoře. Veverku jsem si vyfotila aspoň na telefon, tchoře z logických důvodů ne :)
Metro v Montrealu funguje perfektně, všechny stanice jsou přehledně značené, na přestupech nebo větších stanicích je téměř u kolejiště možné si koupit něco malého k pití (i kávu) nebo k snědku. Docela příjemně mě i překvapilo, že metro bylo cestou tam i zpátky téměř poloprázdné a všichni se tvářili hrozně mile. Do školy jsme dorazily z nepatrným zpožděním, protože jsme se mezi asi dvaceti rozlehlými pavilony Université de Montréal trochu ztratily. Ale nakonec všechno dobře dopadlo, usadily jsme se do poslední lavice obrovské posluchárny a poslouchaly svého nového vedoucího oboru. Nutno podotknout, že styl se tady asi bere vážně, protože vypadal úplně jako George Clooney v reklamě na Nespresso oblečený v novém, naprosto dokonalém obleku od (dosaďte značku pánských obleků, ze kterých padáte na zadek). Sysla se s ním chtěla vyfotit, ale já se styděla, tak vám musí stačit aspoň popis.
Po úvodním představení katedry nás čekala prohlídka naší budovy vedená studenty z vyššího ročníku. Ti pro nás taky připravili společný oběd v jedné poslucháren skládající se asi ze čtyřiceti krabic pizzy, chipsů a několika kartonů limonád a džusů. Jak jsem byla po celou dobu úplně mrtvá jen se přiblble culila a přála si, aby se mě nikdo na nic neptal a už vůbec po mě nechtěl komunikaci ve francouzštině, po tomhle obědě jsem naprosto roztála a seznámila se s Emilie a následně i Olivierem z Quebec city, kteří budou studovat to samé, co já. Po krátké poobědové pauze, kdy jsme si všichni jako největší šprti šli do místního knihkupectví koupit knihu prezentovanou (a hlavně napsanou) naším Georgem Clooneym, pokračovalo už konkrétní představování našeho rozvrhu a podmínek studia. V tuhle chvíli jsem Sysle upřímně záviděla její plyšový kožich, protože místnosti ve škole byly brutálně podchlazené. Po (téměř nekonečném) představování jednotlivých předmětů a informací k organizaci studia jsem se rozloučila se svými novými kamarády ze školy (yesss!) a šla se se Stéphanie a Karin projít po městě, dát si večeři a pak zajít na další rundu kanadského piva.
Pokud budu Montreal hodnotit jen z první letmé návštěvy, centrum města mi připomínalo spíš přerostlý Madrid než severoamerickou metropoli - široké ulice, střídání starých (no, spíš ne úplně nových) budov s moderními, tak akorát lidí a spousta zajímavých věcí (a jídla) kolem. No, myslím, že tři měsíce tu v pořádku přežijeme...:)
Já chci mít ve škole taky pana Nespressa a ne ty naše páprdy--- :) To je dobře, že se ti tam líbí, snad půjde vše bez problémů! Já se postupně aklimatizovávám zpět na pražské podmínky a už zase nevím, kde mi hlava stojí (vše při starém :) ). Měj se báječně, Al.
OdpovědětVymazatTres bien! Drž se a užívej.
OdpovědětVymazatMimochodem, našel jsem jeden zajímavej revoluční blogovací server, který vypadá hodně dobře graficky: http://www.glogster.com/ a dá se s ním dost vyblbnout a kombinovat multimédia, máš-li chuť a fantazii. Mrkni na to.