Den 4: Z Montrealu na Manhattan

Ještě než popojedeme k sobotnímu vyprávění, Sysla se omlouvá všem věrným čtenářům, že nepomáhala přispívat a proto jste si tu teď dlouhou dobu nic nepřečetli. Dnes už se ale trochu víc rozkoukala ve městě i v práci, proto bude psát častěji :) Nicméně kdyby se vám pořád zdálo, že komunikujeme málo, můžete nám třeba poslat sms na nové americké telefonní číslo: +1 347 607 9632.

Ale teď už k tomu důležitému - v sobotu ráno jsem se konečně trochu vyspala! A srovnala svůj nový biorytmus. Nejspíš mi nakonec, jakožto nočnímu ptákovi, bude víc vyhovovat tenhle americký. Sysla mi ráno pomohla sbalit mých pět švestek ze Stephaniina obýváku a vyrazily jsme do nejlepší bagelárny v Montrealu. Nebo jsme si to v tu chvíli přinejmenším myslely...

Naše plány totiž zhatila nehoda v metru a my tak musely přizpůsobit cestu náhradnímu autobusu, který neomylně směřoval do úplně jiné části města. Nicméně nám Stéphanie aspoň ukázala, kde pracuje a daly jsme si něco k snědku v místním populárním snídaňovém řetězci Tim Horton's. Po snídani s poněkud přeslazeným "no sugar, please" cappuccinem jsme se vydaly na ostrov Sv. Heleny, který leží mezi Montrealem a Lavalem. Jak teď koukám na mapu, zjišťuju, že Montreal je vzhledem ke své poloze vlastně takový kanadský Manhattan ...

Ostrov Sv. Heleny byl dějištěm výstavy EXPO 1967 v Montrealu a i když už je to pořádná doba, stále v něm zůstaly zachovány některé pavilony. Na fotce níže uvidíte pavilon USA, který v současnosti slouží jako muzeum životního prostředí. To ovšem není ani zdaleka tak zajímavé, jako že na úplné špičce ostroval leží zábavní park La Ronde se spoustou megaobrovských horských drah (ou je!). Vzhledem k mému brzce večernímu letu (v určitou chvíli nám začalo být všem jasné, že pokud bych vkročila dovnitř, do New Yorku bych nikdy neodletěla) jsme koukly jen za plot...ale stejně to bylo boží a už se fakt těším, až budu v Montrealu na déle :) Zbytek parku tvoří...park, sem tam nějaké sezení na piknik, vyhlídka na město a pár fontáno-bazénků, které jsme využily pro zchlazení (ano, v Montrealu bylo přes den 35°C ve stínu) našich uchozených nohou.

Stéphanie, Sysla a muzeum životního prostředí

Montreal z parku Jean Drapeau na ostrově Sv. Heleny

Ze Svaté Heleny nás Stéphanie doprovodila na zastávku autobusu, odkud už Syslina a moje cesta směřovala na letiště Pierre Elliott Trudeau a odtamtud do New Yorku.

Přílet do NY proběhl bez problémů a díky mému spoluletci, který měl také cestu z letiště La Guardia na JFK a navrhnul složení se na společný taxík, jsem se ke svému uschovanému kufru dostala poměrně brzy. Čárou přes rozpočet ovšem byla porucha Air Trainu - vláčku pendlujícímu mezi letištěm a stanicí metra Jamaica, ze které už se mělo dát poměrně nesložitě dojet až na zastávku poblíž Mise ČR, kde jsme měly slíbené ubytování. Zdá se, že tento den nás koleje prostě neměly rády. No, nebudu to prodlužovat, nakonec jsme se se Syslou dostaly v pořádku na místo určení, ale zadek z toho máme sevřený ještě teď a už to nikdy nebudeme opakovat (slibuju maminko!).

Po nervydrásajícím přejezdu z letiště na roh Madison Avenue a 83. ulice, do budovy Stálé mise ČR při OSN, nás čekalo neskutečně příjemné překvapení v podobě vlastního jednolůžkového pokojíku s koupelnou a minikuchyňkou. Uznávám, že vám se to asi nezdá jako taková pecka, nicméně po několika dnech strávených víceméně na cestách a spaním na gauči se nám o vlastním prostoru s pořádnou postelí ani nesnilo! Tedy...pak už snilo :)